| Jméno: |
Sophie Marceau |
| Narozena: |
17. listopad 1966 |
| Místo nar.: |
Paříž, Francie |
| Přezdívka: |
Flatfoosie (plochonožka?) |
| Výška: |
1,73 m |
| Vlasy: |
Hnědé |
| Oči: |
Hnědé |
| 1980
- LA BOUM, SOPHIIN DEBUT |
Sophiino
skutečné jméno je Sophie Maupu. Narodila se v Gentilly sedmnáctého listopadu
1966. Gentilly je předměstí Paříže, kde její otec pracoval jako řidič náklaďáku.
Sophiina matka Simone pracovala jako pordavačka v Galeries Lafayette.
Vyrůstala dost daleko od studiových světel. Ne však dlouho. Sophie Marceau
začala účinkovat ve filmech jako čtrnáctiletá. V té době se dozvěděla od
jednoho přítele, že Claude Pinoteau (francouzský filmový režisér)
hledá nové tváře pro teenagerský film s názvem La
Boum(Večírek). Tento nenápadný film měl obrovský úspěch, 
coz
vedlo k natočení pokračování La Boum 2 (1982), za který Sophie obdržela
v roce 1983 cenu "Ceasar for Most Promising Actress" (tedy Cézara
za nejslibnější herečku). Po tomto odkoupila zpět svůj kontrakt s Gaumontem
na jeden milión francouzských franků. Tehdy ji bylo šestnáct.
Jak
už víme, její rodné jméno bylo Sophie Maupu, ale z čistě profesionálních
důvodů (tvrdí Sophie) si změnila příjmení na Marceau, ne však proto, že
se tak jmenuje známý francouzský mim. Vyjádřila se, že nemá ráda umění
tohoto mima, kterého spousta lidí pokládá ze jejího otce. Inspirací pro
jméno jí totiž byla pařížská ulice"avenue Marceau"
vedoucí z "Place Charles de Gaulle" (od Arc de Triomphe (Vitězného oblouku))
k mostu přes Seinu pojmenovaném "Pont des l'Alma". Tato ulice je totiž
coby kamenem dohodil od sídla Artmedie,
agentury, která reprezentuje Sophie Marceau. Jestli se však Sophie Marceau
zeptáte, jak ji máte oslovovat, odpoví jednoduše "Sophie".
| ZAČÁTEK
KARIÉRY, ZULAWSKI |
Od
té doby se Sophie stala jednou z nejpopulárnějších a nejuznávanějších hereček
ve své zemi - zatím však stále nepatří k mezinárodním hvězdám. Ve
věku 16ti let si Sophie zahrála s Gerardem Depardieu a Catherine Deneuve
ve filmu "Fort Saganne" a potom znovu s Depardieu v Maurice Pialatě
filmu "Police." V tom samém rocu, 1984, Sophie Marceau dělala jeden
ze tří filmů s Polským režisérem Andrzejem
Žulawskim, "L'Amour Braque".
"Jistě, musela jsem si půjčit peníze," říká na margo odkoupení
smlouvy od Gaumontu, "Neměla jsem takovou sumu. Lidi dělaly všechno
aby mi zabránili dělat L'Amour Braque se Žulawskim. 
Bylo
to násilné a téměř rasistické. Patřila jsem Gaumontu (studio, pro které
tehdy pracovala), byla jsem jejich malý mazlíček, musela jsem poslouchat.
Ale to se nedalo snášet. Procházela jsem se po Champs Elysees přemýšlejíc,
co bych měla udělat. Bála jsem se uvěznení pro porušení kontraktu."
Žulawski natočil se Sophie také "Mes Nuits Sont Plus Belles Que Vos Jours"
a "La Note Bleue."
Hned,
jak uspěla na obrazovce, její veřejná image se změnila. Z maličkého sladkého
bonbónku francouzského kina se stala roztomilá svůdnice; tuto image podporovali
i téměř roční série článků o ní ve francouzském časopisu Paris Match a
hlavně v časopisech 'pro dospělé', Sophie Marceau se často ocitala
na vrcholu žebříčku voleného francouzskými muži jako žena, s kterou by
se nějraději vyspali.
Sophie dále účinkovala
v té době ve filmech "Fanfan," s Vincentem Perezem; "Pour Sacha"; "Pacific
Palisades"; "L'Etudiante"; "Chouans"; "Descente Aux Enfers" a "Joyeuses
Paques." (komedie s J. P. Belmondem).
| "Už nemám žádné tajemství," říká o svém velmi sledovaném živote.
"Vědí o mně všechno." |
| VSTUP
DO MEZINÁRODNÍ KINEMATOGRAFIE |
Na začátku 90tých let, se Marceau rozhoduje vstoupit
na pole mezinárodního filmu, nechávajíc francouzský filmový průmysl daleko
za sebou. Tato cesta vedla k velkému úspěchu: v roce 1995 si zahrála v
italském filmu Michelangela Antonionia "Beyond the Clouds". Tento film,
kde hrála po boku Johna Malkoviche, ovlivnil filmovou historii v Japonsku.
Vůbec po prvé Japonská Správní Komise pro etiku filmu povolila zobrazení
scén odhalujícich ohambí v japonských kinech. Krátce nato byla Sophie zvolena
francouzskou velvyslankyní šarmu pro východní Asii
a dodnes se tam těši vysoké popularitě.
V roce 1995, Sophie Marceau účinkovala i v jiném francouzském filmu
- "D'Artagnan's Daughter," ve kterém si osobně vyzkoušela šermování a dost
kaskadérských kousků.
| "Prijďte do Paříže," říká Sophie Marceau, "a uvidíte, že
sex je všechno, o čem se každý baví. Lidi jsou posedlí! Je to všude. Jak
dlouhý je tvůj penis? Jak velké jsou tvoje prsa?" |
Její role ve filmu, který výhrál Academy Award, "Braveheart"
je prví Sophiina anglická role. Na otázku, proč zvolil Sophie pro roli
princezny Isabelly, Mel Gibson odpověděl: "No, je krásná, je francouzka
a je dobrá herečka. Ta role potřebovala aspoň dvě z těchto věcí." Bettina
Rheims, která Sophii často fotografovala, ji nazvala "Nejkrásnější
a nejsmyslnější z mladých hereček".
| "Hraní je zázračná terapie pro lidi. Namísto trápení to někdo odtrpí
za vás." |
Na jaře 1995, Sophie režírovala svůj první film,"L'aube
a l'envers", 8 minutový krátký film podle scénáře, který sama napsala
během natáčení Statečného srdce. Ve filmu hrála Judith Grodoche.
Tento film otevřel "Un Certain Regard" v 95ém roce filmového festivalu
v Cannes a byl velice dobře přijat.
Sophie
je kritičkou francouzského filmového průmyslu: "Je skvělé, že americká
kinematografie představuje takovou hrozbu. Ve Francii máme jenom pseudo-autory,
kteří v hlavě nemají žádnou myšlenku." Má Hollywoodského agenta, ale
přesto nemá tendence přesunout se do Los Angeles a hrát podle pravidel
Hollywoodu jako Julie Delpy.
Dne
24ého července 1995 Sophie porodila své první dítě, chlapce jménem Vincent
(52cm, 3,86kg). Není provdaná a žije v Paríži (to se píše 1996, ale v současnosti
žije Sophie ve vile u moře v Santa Monice nedaleko
Los Angeles a Vincent je tam zapsaný v místní francouzké škole)
s už vzpomínaným Andrzejem Žulawskim, polským režisérem, který je starší
o 24 let a který je též otec jejího dítěte. Sophie své dítě miluje natolik,
že si ho často bere s sebou na natáčení.
| "Ženy, které nemají děti, žijí jen napůl. A když některá tvrdí,
že s dítětem musí ještě počkat, protože teď na něj nemá čas, tak je to
jen výmluva, projev sobectví..." |
V 96ém Sophie Marceau dostala jednu z nejpamětnějších
rolí, roli Anny Kareniny. - pravděpodobně
roli století pro jakoukoli herečku. Nádherná, aristokratická mladá žena,
která žije na vrcholu společnosti imperiálního Ruska opouští svůj osamělý
a nenaplněný život....drsný voják s urozeným titulem a vášnivým srdcem....záležitost,
která začne jako soukromé pobláznění, ale brzy se stane skandálem pro celé
město... Klasická romantická novela Lva Nikolajeviče Tolstého, Anna Karenina,
vykresluje nezapomenutelný portrét dvou lidí, kteří ztrácí sami sebe v
zápalu lásky tak silné, že panuje nad jejich existencemi, navždy mění jejich
přátelství, rodiny a budoucnost. Jejich skandální aféra je podbarvena kontrastem
v příběhu bohatého ale iluzí zbaveného velkostatkáře a jeho sňatku
s dívkou z nižší společnosti. Ačkoli jejich vztah začíná váhavě, po čase
se prohlubuje a rozvíjí se, prínašejíc páru štěstí a naplnění jejich snů.
| SOPHIE
MARCEAU - OCHRÁNKYNĚ PŘÍRODY |
Sophie
je vyslovený oponent krvavých sportů. Přidala se k Brigitte Bardot v protestu
proti střílení holubů v Gironde a býčím zápasům v Provence. "Hnusí se
mi všechny formy násilí. Pro mě toreador, který umučí býka ztrácí důstojnost
muže, když neumí respektovat život a schvaluje tuto hru smrti."
Sophie také zbožňuje venkov a tráví tam spoustu času. Vlastnila antickou
farmu v Seine-et-Marne, ale opustila ji na dobro po té, co lovci zastřelili
její kočky a a někdo ukradl jednoho z jejich psů, jedenáctiletou kokršpanělku
Lolitu.
| "Potřebuju období, které bych strávila v rytmu deště a slunce. Ve
městě je to jako by ste těžko rozeznávali rozdíl mezi nocí a dnem." |
Kromě své práce ve prospěch
ochrany zvířat se Sophie také stala patronem Arc-en-Ciel
("Duha"), organizace, která pomáhá nemocným dětem realizovat jejich sny.
Sophie vydala knihu s názvem "Menteuse"
(Lhářka), French Elle, červenec 1996. Ještě jsem ji neviděl, ale dá se
předpokládat, že je dostupná ve Francii, možná i v některých jiných evropských
zemích. Bohužel, Česká republika ani Slovensko mezi ně nepatří, proto mám
o této knize jen málo informací.
Sophie byla zvolena
novou tváří Guerlainu pro jejich parfém
Champs-Elysées. Reklama ukazuje Sophie vystupující z auta svého přítele,
zřejmně po hádce. Vrací se pak k autu, bere kytici květů ze sedadla spolujezdce
a běží podél Champs-Elysées s Vítězným obloukem v pozadí vyhazujíc
květy do vzduchu. Reklama byla natáčena v pět ráno v Paříži a byla režírovaná
Petrem Lindberghem. Když se Sophie zeptali, jak se cítí při účinkování
v reklamě jako ztělesnění francouzského stylu a kultury, jednoduše odvětila:
"Nevidím velké rozdíly mezi tím, kdy jsem byla dvanáctiletá holka." Chtěla
to. Jednoduše tehdy požádala svého agenta a slouva byla její. Reklamní
billboardy dokonce inspirovali Juliena Clerca ke skladbě Prsa Sophie Marceau.
O její reakci na to si můžete přečíst v news.
Hlavní slogan reklamní kampaně zní: "Život je nejlépe hrát bez scenáře".
Jakoby to bylo o Sophie?
Sophie Marceau si také své prsa
nechala poistit ve výši několika miliónů franků a vysvětlila to slovy:"Vždyť
je to nejkrásnější část mého těla."
Debut na jevišti ve
hře Jean Anouilho "Euridyce" ji v roku 1991 přinesl Molierovu cenu za nejslibnějšího
začátečníka. Sophie si zahrála také Elizu Dolittle v Shawově "Pygmalionu"
v divadle Theatre des Arts Hebertot.
Sophie Marceau At Artmedia 
10 avenue George-V
75008 Paris
FRANCE
c/o Artmedia
stránka optimalizována
pro Netscape Communicator 4.0,
grafické rozlišení 800x600,
author: Jospain
